Ve čtvrtek 19. září se začalo pozvolna plnit závodiště Circuit Carole ve Francii, kam mířil i celý český tým Supermoto. Ve složení jezdců Petr Vorlíček, Milan Sitnianský a Erik Provazník nastoupili v pátek na technickou přejímku. Při silném větru bylo potřeba několikrát opakovat proces měření hluku u vícero jezdců, včetně českého týmu, ale nakonec se vše podařilo zvládnout a všichni tři jezdci již úspěšně prošli technickou i administrativní přejímkou a byli připraveni na sobotní tréninky a kvalifikaci. V sobotním slunečném počasí se ve warm-upu dařilo a získávali jsme první místa, stejně tak po kvalifikaci byl český tým celkově na čtvrté pozici, takže jsme měli pro start přímo perfektní podmínky. V depu panovala dobrá nálada, z dvaadvaceti týmů se na nedělní závod připravovalo jen 15 – Polsko, Brazílie, rakouští junioři, Izrael, Lotyšsko, Bělorusko a Litva se dle výsledků sobotní kvalifikace připravovali na finále B, aby se probojovali do závodu. Neděle začala úspěšně pro Polsko, které se probojovalo z finále B do hlavního závodu. Na zahajovací ceremonii byla stále vidět záplava úsměvů a radosti, manažeři týmů a jezdci obdrželi od pořádající federace medaile za účast a na poletující českou vlajku v zástupu našeho týmu se začali snášet první kapky deště. Do první rozjížďky ale nebylo jasné, zda se bude jednat jen o pár kapek nebo je možné očekávat prudký déšť. Úsměvy se vytratily a na trati i v depu začala panovat nervozita a rozpaky nad správnou variantou přezutí. Do první rozjížďky zbývalo jen několik málo minut a déšť se spustil naplno, takže na gridu všichni kvapně přezouvali. První rozjížďku odstartoval Milan Sitnianský se závodním číslem osm a Erik Provazník se šťastnou sedmičkou. Milana, který se první kolo držel v čele, bohužel zradilo proměnlivé počasí a během jízdy ho potkaly hned dva pády. Celkově skončil první závod pro české jezdce 13. a 16. místem. Ve druhém závodě se k Milanovi Sitnianskému přidal Petr Vorlíček se startovním číslem devět a z první lajny při startu dokázal po dvanácti kolech vybojovat krásnou šestou pozici, Sitnianský jedenáctou. Při třetím závodě to už na chvíli vypadalo, že déšť zeslabuje, ale s mávnutím startovního praporu začalo pro jezdce sedm a devět dalších dvanáct kol v urputném dešti. Někteří závodníci odhazovali brýle, někteří již přes nánosy bahna nebyli ani k rozpoznání, všichni se ale usilovně snažili podávat stále výborné výkony. Nejlépe se dařilo Němcům, Italům a v čele byly týmy Francie – jak dospělých, tak juniorů. Po posledním kole jsme s vervou a odhodláním vybojovali páté a deváté místo a podařilo se nám tak o jeden bod předehnat Německo a obsadit krásné, bramborové, čtvrté místo. Po závodech nastalo (již bez deště) velké čištění motorek, převleků i jezdců. Bez ohledu na umístění se všem ulevilo a všechny týmy byly spokojené, že i přes menší či větší pády se za daných podmínek celý závod odjel bez závažnějších zranění a všichni už jen budou doufat v příznivější počasí napřesrok. Nakonec patří poděkování českému tým za skvělou reprezentaci. Velké díky patří také jezdci Janu Ulmanovi za výborné výsledky v rámci vloženého závodu.